Po smrti Jana Palacha složil Bohdan Mikolášek píseň Ticho, která odrážela pocity a nálady lidí v druhé polovině ledna roku 1969. Milan Peer píseň doprovodil filmovými záběry z tzv. Palachova týdne. Umírající mladík ležící na popáleninovém oddělení kliniky plastické chirurgie, matka tiše plačící nad jeho hrobem na Olšanských hřbitovech, statisíce lidí, kteří v němé bolesti pokládají květiny a věnce k jeho rakvi. „Ticho a lidé proudí ulicí," zpívá Mikolášek ve své písni. „Živý člověk zemřel, aby mrtví zůstali žít". Slovo „ticho" získalo nový význam v následujících dvaceti letech, kdy se o Palachovi a jeho následovnících mluvilo jen potichu a šeptem.